NA HRADIŠTI PUŠPERKU.

Julius Skarlandt

NA HRADIŠTI PUŠPERKU.
V hradu rozvalinách světel tančí hra, slunce zlaté plamy. Níž... tam pod střílnami, jedna mladá jedle zvolna k smrti zrá... Kamenů pár zprahlých, jako v žáru mech. Kořeny v nich měla, o život se chvěla ve dne v noci. – Družky zdrávy kolem v stech. Kámen lakomý je! Časem déšť jí vzal i tu hrstku země. Chřadl kmen, schlo témě. Nebyl, kdo by najíst, kdo by najíst dal! Vítr hradu pán, s hor když domů lét, v půlnoční už chvíli, slyšel, jak tam kvílí: „Nemožno, ach, dosnít sen mých mladých let!“ 35 Tulák potměšilý, časem krutý brach, v mžiku vzal ji k tanci, hvězdné při romanci. A když padla, s chechtem zmizel v skalinách! Hradním nad příkopem jedle umírá. Uschlý má už kořen, kmen i s chvojím zmořen. Sedí na něm cikán, na píšťalu hrá... 36