ZIMNÍ ROMANCE.

Julius Skarlandt

ZIMNÍ ROMANCE.
Sněžnou plání saně letí s rolničkami v metelici. O své dávné lásce snící – on i ona – jako děti svěží růže mají v líci. Slunce plá ve vloček změti. Končina to z jejich mládí, po letech kam zabloudili! Mnohý ač je vlas už bílý, vzpomínky zas k lásce svádí. Vítr chechtá se a kvílí, koně o závod s ním pádí! Víska jako Betlem v dáli, s hradní troskou, se zvonicí. Co vše chtěl by jí tu říci! Jak jí ohněm zraky vzplály, o polibcích prvních snící! Do pokrývek hloub’ se halí. Mlčí lada, skalin tesy, rolničky jen křepce hrají, koňům hřívy větrem vlají.vlají, vraní skřeky slábnou kdesi. Jak by blížili se k ráji, modřínové pějí lesy.,.lesy... 29 Saně letí horskou plání, k doubravě se slunce chýlí. On i ona – s milou milý, rty své sklání k její skráni. V červáncích se rdí kraj bílý v sněžných vloček mihotání... 30