ROMANCE LETNÍHO VEČERA.

Julius Skarlandt

ROMANCE LETNÍHO VEČERA.
Už zmlkla zvonu píseň večerní, hor šumavských se obrys tratí v dálce. Strom osamělý nad vod hlatí sní, v sluch zní zas píseň vábná o Rusalce... Tak sladkobolně hledí v krajinu, a krásnou hlavu svoji k hrudi věsí, jak tůň se třpytí s květy leknínů, a v nachu červánků dřímají lesy... Ční hradní troska šerým nad chlumem. Strom osamělý splývá s pannou snící. Spěchá k ní rytíř v plášti nachovém, a modrý kříž má zlaté na přílbici... Až v náruč svoji mocně stiskne ji, zpod krunýře mu srdce vzplane láskou. A hvězdy než se nocí rozchvějí, boj křepce svede s loupežníků cháskou... Zas bude jeho na skále ten hrad, v něm ona krásnou, růžolící Paní. Pak v zemi dálnou vypraví se rádrád, až meč mu podá ze svých bílých dlaní... 10 Panna a břízka jedno tělo jsou; zná večer letní čarodějů kouzla, a luna s ním, jež černou nad vodou zář prostřela a za pohoří sklouzla... Tvar skalky... strom... se v přelud změní zas, jak s kraje lesa mlžný opar vlaje. V šelestu křovin kroky slyšíš... hlas... To letní večer romanci svou hraje! 11