BAŽANTNICE U CHUDENIC.

Julius Skarlandt

BAŽANTNICE U CHUDENIC.
To letní den v tiš lesní horce dých’, kde bílá silnice jak had se vine. Tam šerá myslivna poutníku kyne prastarých stromů v stínech zelených... Však víc než stavení to, – výklenek v zdi ohradní jej vábí jasem žlutým. V něm soška zlacená s praporcem vzdutým svatého Václava v záplavě pomněnek! Dům ztichlý je. A neozve se pes, ni lidský hlas v samotě příchozímu. Z komínu nestoupá obláček dýmu, kol divoký a záludný je les... Ač idyla se chmuří v stesku chlad, těch stínů zelenavých šerosvitu, snivému poutníku v sluch zní tu velebný chorál ten, jejž slýchal rád... To stromů prastarých je sladký šum, o vévodovi svatém České země. Les celý kolem táhle hučí, jemně, a chorál vroucí letí k nebesům. Jde poutník dál’, ve zkazek dávných kraj, a v duši je mu veselo a blaze! Jak slunce stoupá výš v azurné dráze, vše kol’ a kol’ sám biblický je ráj... 34