MOTIV Z HRADIŠTKA.

Julius Skarlandt

MOTIV Z HRADIŠTKA.
Za vrchem vrch se zvedá výš’ – uprostřed zámeček bílý. Červenou vížku má, na ní kříž třpytí se v slunečné chvíli... Na blízku Sázava s Vltavou modravé vlny v dál’ valí. Lesy a chlumy blíž tě zvou, ve stráních břízky i skály... Tebe však vábí ztichlý sad, zámeček bílý jenž vroubí, altánku prostého stín a chlad s resed kde vůní se snoubí... *
V zapadlý jak bys vešel tu svět, zašlými dýchá vše časy! Kol’ jedle stříbrné růží je květ. I ta zeď staletí hlasy mile tak k tobě tu hovoří. *
Oblouk kde hodin je slunečních, po zdi výš’ réva se vzpíná. Stařičký sedá tam bílý mnich. Ve jménu Otce i Syna i Ducha věčného rozjímá, lyru svou k písni pak ladí. Na skráních stříbro šedin má, v oku však oheň plá mládí. 39 Za pisnípísní píseň mu v srdci zní k Madonny... Ježíše slávě. Motýli... ptáčci líbezní k němu se slétají v trávě, růže pnou, kosatce, lilie, k němu blíž’ krásu svou smavou. Bílý mnich pohledem hladí je. Bílý mnich s bílou už hlavou. *
V pohádky jak bys tu zapadl svět, v čas blahý, z nedohledna. Hvizd vlaku drsně však volá zpět! A za zdí... hlasy všedna! 40