VI. Dík za svobodu.
„Vrať zas staré časy blahé
naší české vlasti drahé,
pokoj dej a svobodu
českému zas národu!“
S bolnou slzou ve svém oku
zpíval jsem – ach – tuto sloku
v utrpení hlubokém
u jeslí zde před rokem.
O, Ty svaté, božské dítě,
zázraky jež činíš skrytě,
vyslyšelos dětský hlas,
vykonalos zázrak zas.
By Tě národ blahoslavil,
Tys – o Kriste – pout ho zbavil,
vrátils mému národu
volnost zas a svobodu.
Nejkrásnější lidskou vlastnost
svrchovanou samostatnost
daroval jsi znovu nám,
poděkovat jak Ti mám?
Na to lidská řeč je slabá,
lidská vůle příliš chabá,
my Tě za to milujem,
věrnost svou Ti slibujem.
7
Přísahám zde před Tvým stanem:
milovat Tě nepřestanem,
dokud v počtu lidí všech
žíti bude jeden Čech.
(Modlitba: Otče náš – nebo 2. desátek růžence radostného.)
VII. Koleda: „Chtíc, aby spal.“