VI. Dík za svobodu.

VI. Dík za svobodu.
„Vrať zas staré časy blahé naší české vlasti drahé, pokoj dej a svobodu českému zas národu!“ S bolnou slzou ve svém oku zpíval jsem – ach – tuto sloku v utrpení hlubokém u jeslí zde před rokem. O, Ty svaté, božské dítě, zázraky jež činíš skrytě, vyslyšelos dětský hlas, vykonalos zázrak zas. By Tě národ blahoslavil, Tys – o Kriste – pout ho zbavil, vrátils mému národu volnost zas a svobodu. Nejkrásnější lidskou vlastnost svrchovanou samostatnost daroval jsi znovu nám, poděkovat jak Ti mám? Na to lidská řeč je slabá, lidská vůle příliš chabá, my Tě za to milujem, věrnost svou Ti slibujem. 7 Přísahám zde před Tvým stanem: milovat Tě nepřestanem, dokud v počtu lidí všech žíti bude jeden Čech. (Modlitba: Otče náš – nebo 2. desátek růžence radostného.)
VII. Koleda: „Chtíc, aby spal.“