Biskupskou konzistoří schválená pobožnost Radostné vánoce se dobou vzniku i obsahem vztahuje k období, kdy J. Š. Baar působil jako farář v Ořechu u Prahy. Vydána byla u E. Šprongla v Pelhřimově jako pátý svazek edice Duchovní osvěta, jež přinášela církevní texty – pobožnosti, modlitby nebo papežské provolání (podrobněji viz obrazová podoba knihy, čtvrtá strana obálky).
Text pobožnosti se skládá z autorských Baarových modliteb a z převážně známých vánočních písní, uváděných pouze pod názvem či incipitem. V elektronicky vytvářeném rejstříku zachycujeme všechny (římsky číslované) položky pobožnosti; pro textovou statistiku jsou však zpracovávány pouze vlastní Baarovy skladby. Označení mluvčích v modlitbě na stranách 8–10 uvádíme oproti předloze vždy na samostatném řádku.
Dobový pravopis básní a modliteb neupravujeme: ponecháváme vkladné -v- (zavznít), odlišný zápis hláskové kvantity v zeměpisných názvech Italie, Sibíře, velké začáteční písmeno vyjadřující náboženskou úctu (Tvůj mocný Majestát) i v adjektivu utvořeném od vlastního jména (zem Česká), hranice slov v písmu (Otče náš – Otčenáš), zdvojenou souhlásku ve jménu Cyrill a grafickou podobu slova requií. V interpunkci doplňujeme opomenutou čárku v souvětí na s. 9, ř. 1 a na s. 13, ř. 9, čárku ve vokativu na s. 12, ř. 8 zdola a s. 13, ř. 12; analogicky k sousedním veršům vkládáme vykřičník na s. 11, ř. 13. Upravujeme pořadí tečky a závorky (např. s. 10, ř. 6); sjednocujeme rovněž sled tečky a uvozovek, do nichž jsou vkládány názvy vánočních písní (např. s. 6, ř. 1 zdola). V přímé řeči odstraňujeme formální opakování znaků uvozovek na začátku i konci každé jednotlivé strofy jediné promluvy (srov. s. 13 dole).