Radostné vánoce (1918)

Památka na skončení světové války a na prohlášení české samostatnosti roku 1918, Jindřich Šimon Baar

Diplomatická verze Ediční verze
JINDŘ. Š. BAAR: RADOSTNÉ VÁNOCE.
Památka na skončení světové války a na prohlášení české samostatnosti roku 1918.
[1] „Duchovní Osvěta“ číslo 5. Řídí Fr. B. Vaněk.
[2] Čtenářům!
Jako památku na válečná léta 1914–1917 vydal jsem „Bolestné vánoce“, jež těšily se veliké oblibě. Bůh splnil netušenou měrou všecko, zač jej dítky v prostých písních a básních v pobožnosti u jeslí ještě před rokem prosily. Proto jest potřebou zbožného srdce, abychom Bohu na tomtéž místě poděkovali, a k tomu účelu vydávám tuto knížečku a přeji všem jejím čtenářům veselé vánoční hody! V Ořechu dne 15. listopadu 1918.
Jindř. Š. Baar, farář.
[3] Radostné vánoce roku 1918.
I. Koleda: „Narodil se Kristus Pán“.Pán.“ II. Promluva. III. Koleda: „Veselé vánoční hody“.hody.“
IV. Dík za mír.
Minul rok. – VzkletlyVzkvetly zase svaté Boží vánoce, a loď žití ocitla se v mírutiché zátoce. Ježíšku můj! Rok je tomu, žal jsme v srdci chovali, u Tvých jeslí v tomto domu v slzách k Bohu volali: „Ukonči už boje, zlosti a dej zavznít nad všemi: Sláva Bohu na výsosti, pokoj lidem na zemi!“ Hle! Tys vztáh svou mocnou ruku, zastavil jsi krve proud, shlédls na náš žal a muku, nedal jsi nám zahynout. 5 Proto znova jdeme k Tobě v tento tichý, prostý chrám, rádi v šťastné míru době spěcháme sem k jesličkám. Ježíšku náš nejmilejší, za ten zlatý míru květ nejen malé dítky zdejší, ale dík Ti vzdává celý svět. České básně, české písně budou Ti zde hlaholit, nesuď, prosím, tuze přísně, co Ti pěje věrný lid. Nejprv za mír díky vroucí vzdává Ti dnes naše hruď: Sláva a čest nehynoucí na věky Ti, Kriste, buď! (Modlitba: Otce náš. – Nebo 1. desátek růžence radostného.)
V. Koleda: „Vítej, milý Jezu Kriste“.Kriste.“
6
VI. Dík za svobodu.
„Vrať zas staré časy blahé naší české vlasti drahé, pokoj dej a svobodu českému zas národu!“ S bolnou slzou ve svém oku zpíval jsem – ach – tuto sloku v utrpení hlubokém u jeslí zde před rokem. O, Ty svaté, božské dítě, zázraky jež činíš skrytě, vyslyšelos dětský hlas, vykonalos zázrak zas. By Tě národ blahoslavil, Tys – o Kriste – pout ho zbavil, vrátils mému národu volnost zas a svobodu. Nejkrásnější lidskou vlastnost svrchovanou samostatnost daroval jsi znovu nám, poděkovat jak Ti mám? Na to lidská řeč je slabá, lidská vůle příliš chabá, my Tě za to milujem, věrnost svou Ti slibujem. 7 Přísahám zde před Tvým stanem: milovat Tě nepřestanem, dokud v počtu lidí všech žíti bude jeden Čech. (Modlitba: Otče náš – nebo 2. desátek růžence radostného.)
VII. Koleda: „Chtíc, aby spal.“
VIII. Dík za návrat vojínů. (Hoch a dívka).dívka.)
Oba: Před rokem prosily děti Tvoje za návrat otců svých z války, boje. Tenkráte volalo každé robě za bratry, příbuzné vroucně k Tobě. Válka je skončena, vojsko doma, proto dnes děkujem svýma rtoma: Hoch: Dal bych Ti, Ježíšku, dal bych za to, 8 kdybych byl bohatýbohatý, stříbro, zlato. Dívka: Jsem však jen maličké, chudé děcko, prosté mé srdíčko – toť mé všechno. Hoch: To moje srdíčko Tvé teď jesti, žes chránil tatíčka od neštěstí. Dívka: I moje srdíčko Tobě patří, žes chránil před smrtí život bratří. Hoch: Nesu své srdíčko malé, nuzné za všecky vojáky, za příbuzné. Dívka: I srdce matičky, třeba chudé, také Tvým, Ježíšku, nyní bude. Hoch: Kdož se k nám vrátili zdrávi, svěží, i jejich srdíčka k Tobě běží. 9 Oba: Na místo díků všech nyní s plesem všecka svá srdíčka Tobě nesem. (Modlitba: Otče náš – nebo 3. desátek růžence radostného).radostného.)
IX. Koleda: „Vyšlo slunce jasné u Betlema v noci“.noci.“
X. Modlitba za českou vlast.
Můj Ježíšku! Je z Písem svatých jisto, žes lásky k vlasti obrazem. Tys Betlem miloval, své rodné místo, Tys miloval svou rodnou zem. Já jenom chudé, prostičké jsem děcko, mým domovem zem Česká jest, tu zemi miluji však nade všecko, nade všecko mi jest její čest. Na srdci Evropy ta země leží, jde širým světem o ní zvěst, že hradby mocné kolkolem ji střeží, jak silného by obra pěst. Tou mojí zemí proudné řeky běží přes pruhy polí, luk a cest, 10 tam k nebi pne se tisíc štíhlých věží nad střechy vesnic, štíty měst. Můj Ježíšku! K té zemi ať se sklání Tvá dobrotivá, mocná dlaň, ji věrně opatruj a bez ustání Ty před neštěstím nám ji chraň. Od české vlasti v nehostinné dálky pryč zažeň všechen bol a stesk, pryč zaplaš od ní mor a hlad a války, i krupobití, hromů třesk. K mé vlasti rodné obrať svoje líce a požehnání své jí dej! O žehnej! Žehnej české republicerepublice! O žehnej ji a zachovej! (Modlitba: Otče náš – nebo 4. desátek růžence radostného).radostného.)
XI. Koleda: „Přistupte sem, andělové...“
Xll. Modlitba za český národ.
Že k Tobě, malý Jezu Kriste, teď pozvedám své zraky čisté, to není pouhá náhrada. Jsem dítko chudé jen a prosté, jak tisíce jich se mnou roste na stromě mého národa. 11 Tys vrátil volnost mému lidu, by v pokoji a svatém klidu své vlasti mohl tvořit hráz; ty otrocká jsi rozbil pouta a z temna žalářního kouta jsi na výsluní vyved nás. Dnes za ten národ, jeho štěstí chce prosba má se z prachu vznésti až před Tvůj mocný Majestát. Hle, jesle tvoje slzou rosím, za národ český, Kriste, prosím, i za náš nový, český stát. Už dávno – před tisíci lety své svaté víry bílé květy v mém národě jsi nechal růst, je pěstil Cyrill s Metodějem a od těch dob Ti chválu pějem, tu českých srdcí, českých úst. Ať každý z nás, ó Kriste PanePane, se hodným Tvého daru stane, ať kvete v Čechách ctnost a mrav, ať símě víry se tu daří, a pravá zbožnost roste, jaří, by národ šťasten byl a zdráv! Když neštěstí se v okna dívá, když národu se připozdívá, 12 k nám rychle vejdi pod střechy. Když trpíme, trp s námi spolu, sám ke každému sedni stolu a poskytni nám útěchy. Dej život šťastný nám a dlouhý a naše práce, naše touhy Ty milostí svou provázej. A v zákopech i boji lítém buď národu i církvi štítemštítem, jim k vítězství Ty pomáhej! (Modlitba: Otče náš – nebo 5. desátek růžence radostného.)
XIII. Koleda: „Jak jsi krásnékrásné, neviňátko.“
XIV. Modlitba za mrtvé reky.
Z cizích krajů, z dálky kdesi zalétá k nám teskný hlas: „O vánocích vzpomeňte si! Vzpomeňte si! Prosím vás!“vás! „VzpomeňteVzpomeňte si, že jsme žili cele svému národu, život i krev položili za vlast svou a svobodu!“ 13 Kdo to volá v tuto dobu? Ach, toť mrtví vojáci! Ach, můj Bože! Slyš! To z hrobů prosí Čechoslováci. Dotkla se jich ruka Páně, ovanul je smrti dech, na Stochodu, na Balkáně, na Soči i v Karpatech. Z Francie k nám přes tři řeky jako zpěvy requií slyším volat padlé reky, reky z českých legií. Z Italie, ze Sibíře, kde bojoval český lev, ozývá se po vesmíře padlých bratří truchlý zpěv. Nebudou už nikdy sedat s námi doma pospolu, marně bychom šli je hledat k vánočnímu ke stolu. V cizí zemi křížek stojí, stručný nápis na něm jen, že tu vojín padlý v boji dřímá tichý, dlouhý sen. 14 Pod kamenem hoví sobě Čech tam vedle Slováka, svorně leží v mělkém hrobě voják vedle vojáka. Vzpomínka – ach – plna pláče na ten hrob tam letí dnes, z české vlasti jako ptáče letí k Bohu do nebes. Vděčnost s láskou ve objetí trvat budou na věky, vděčnost s láskou spolu letí na ten hrob váš daleký. Před jeslemi, ruce spjaté, prosíme Tě, Kriste, slyš: „Mučedníky naše svaté přijmi k sobě ve svou říš. V cizí zemi jako v kvítí ať spí sladce po boji. Světlo věčné ať jim svítí! Odpočiňte v pokoji!“ (Modlitba: tříkráttřikrát Otčenáš a zdrávas Maria za † vojíny – nebo desátek růžence za duše v očistci.)
XV. Hymna: „Kde domov můj?“
XVI. Sv. požehnání s nejsv. Svátostí Oltářní.
E: av; 2006 15
Bibliografické údaje

Nakladatel: Duchovní osvěta; Vaněk, František B.[?]; Šprongl, E.[?]
(„Duchovní Osvěta“ číslo 5. Řídí Fr. B. Vaněk. Nákladem a tiskem E. Šprongla v Pelhřimově.)

Místo: Pelhřimov

Vydání: 1.

Počet stran: 16