NEZIDERSKÉMU JEZERU.

Jaroslav Haasz

To není mi tak líto příliš, že nedošel krok můj až tam, kde v rákosí tak divně kvílíš, kde tok tvůj sluncem v opál zraje a časem opět s větrem hraje svůj bouřný čardaš končinám. Vždyť viděl jsem tvé dálné vody, jak pod závojem šedivým v nich rákosové kalné brody se tměly, jako mračna s nebe, jak bůh by, chtěje zkrotit tebe, ryl brázdy bujným polem tvým. Vždyť viděl jsem tě, jak se smály tvé vlny, že je vánku dech jak mráčky pod azurem čeří, a že jim slunce tváři svěří; i stromy, nivy, města v dáli, kde splývá obzor, mha i břeh. Však toho posud v mysli želím, že nemohl jsem vzíti tam květ vodní anemony bílé a poslati jej dívce milé, by věděla, že srdcem celým i v dáli na ni vzpomínám.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

872. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SENTIMENTALITA VEČERA. (Josef Svatopluk Machar)
  2. CXIII LODIVOD (František Zavřel)
  3. VE VÝŠI. (Sigismund Bouška)
  4. VI. Tak zvolna – tak smutně – tak sám a sám (Jan Neruda)
  5. Moře. (Augustin Eugen Mužík)
  6. POPELEC (Xaver Dvořák)
  7. Moře – Maria. (Xaver Dvořák)
  8. Na hrobě přítele Josefa Josefoviče Jungmanna. (Jan Slavomír Tomíček)
  9. XXVIII. Prosba. (Xaver Dvořák)
  10. Selanka Moschova IV. (Josef Jungmann)