5. S BOHEM!
Rybářským člunem jsem na moře daleko plul,
široké moře má prostřený hostiný stůl;
co třírohých plachet tam hrálo, můj bože,
hned žlutých, jak šafrán, hned nahnědlých, z Chioggie,
než začaly s vlnami vichry své hádky.
Co rybářů již se nevrátí zpátky!
S válečnou lodí jsem do světa širého jel,
cítil, jak střelami mlhavý obzor se chvěl,
třás železný obr se v nárazu pum,
jak pod nohou bahno, jak zestárlý dům,
a plakaly milé, a slzely matky.
Co vojínů již se nevrátí zpátky!
Chceš-li se smáti a dráždit můj cit,
poutnickou hůl moh bych do ruky vzít,
zřít kostely valné, kde tisíce svěc,
111
zřít kláštery zářné, jak zlatitá klec,
kde zbožné jsou oči a Madonn zrak sladký.
Co poutníků již se nevrátí zpátky!
20./IV. 1914.
112
OBSAH.
Strana
Jeřabiny5
I. ZAŠLÉ OBRAZY.
Po práci9
Hvězdy11
V parku: I. Neptun13
II. Zbořený most16
Parku ve Šternberce1718
Letní1819
Píseň2021
Lampa2122
Ve villách opuštěných2324
Mýť2526
Až k výši nad lesy2728
První mráz3031
Básníkovi3233
Schody v parku3334
Sen3536
II. LÁSKA.
Myšlenka3941
Neziderskému jezeru4143
[113]
Strana
Sníh4345
Poklad4547
Andersen4649
Jindy a nyní4851
Norská legenda5053
Znělka5154
Štěstí5255
První píseň jarní5356
Tvá láska5458
Drahokam5559
Stěhování duší5660
Stáří5862
III. MOUDROST DĚDŮ.
Moudrost dědů6165
Podzimní6266
Vzlet6367
Modlitba6468
Za sto let6569
Eklektikové6771
Za humny6872
Zásady7074
[114]
Strana
Čejka7175
Varhany7377
Těm, kteří umlkli7579
Bez vášně7681
Hrob7782
Západ7984
Jeřábu8085
Odchod bojovníka8287
Po válce8590
Alexandrin8792
IV. ADRIE.
Most vzdechů9397
Benátský motiv95100
Tribun97102
Písně gondolírovy: 1. Smutek101106
2. Giudecca102107
3. Mrtvé moře104109
4. Milenci105110
5. S bohem!106111
[115]
JAROSLAV HAASZ
Narodil se dne 8. září 1860 na Vyšehradě, tehdy ještě samosprávné obci. Studoval na akademickém gymnasiu v Praze za professorů Františka Šohaje, Jindřicha Niederle a Václava Vojáčka, vynikajících klassicistů, nabádajících ke studiu písemnictví. Maturovav r. 1877, věnoval se právům, studuje zároveň filosofii a jazyky muslimské, r. 1884 nabyl doktorátu práv a stal se koncipistou zemského výboru království českého, kde působí dosud v hodnosti král. českého zemského vrchního rady. Vedle toho od r. 1887 přednášel směnkářství a účetnictví na veřejné škole sladovnické, od r. 1894 až dosud vyučuje na Českoslovanské akademii obchodní v Praze obchodnímu právu.
Ruchu literárního účastnil se již za studií universitních v lit. řečn. spolku „Slavii“ vedle Jana Herbena, Jana Hudce, Jaroslava Vlčka i j. R. 1881 pořádal s Karlem Dvořákem, Herbenem, Hudcem, Jos. Jakubcem a Arnoštem Schwabem-Polabským literární almanach „Slavii“ ve prospěch Slovanů záhřebských, poškozených zemětřesením. Za redakce Fr. Kvapila uveřejňoval v „Ruchu“ básně původní i překlady, později tiskl v „Lumíru“, „Zlaté Praze“, „Máji“, „Zvonu“, „Květech“, „Topičově Sborníku“ i j., užívaje někdy pseudonymu Jaroslav Zvonař. R. 1894 uveřejnil v „Nedělních Listech“ Hlasu Národa proverb Na domácím plesu.
Tiskem knihy básní dosud nevydal, v rukopise má úplně k tisku připraveny překlady „Stancí“ i jiných básní Jeana Moréasa, Baudelairovy „Květy zla“, I. díl Goethova „Fausta“;
[117]
z polštiny přeložil básně Weyssenhoffovy, mnoho překladů, zčásti rozptýlených po časopisech, má z Gautiera, Regniera, Silvestra, Jammesa, Verlaina i jiných básníků francouzských i italských – zvláště z Petrarky – a německých starší i nové doby, z arabštiny, perštiny (Sa‛dího „Bústán“) a turečtiny.
Tiskem vydal dosud jen spisy odborné: Index časopisu „Právník“ 1892 (za I. 1861–86) a 1895 (za I. 1887–91); Rukověť směnkářství pro školy odborné, v Praze 1907, druhé upravené vydání 1909. V letech 1893–95 redigoval „Fotografický Obzor“, v němž uveřejnil mnohé články. Jiné v „Českém lidu“ (O ochraně starožitností) i j. V katalogu jubilejní výstavy r. 1891 vydal stať o dopravnictví a školství. R. 1891–93 byl členem výkonného výboru národopisné výstavy, o níž konal četné přednášky a sestavil programy odboru obchodního, divadelního a fotografického. Do r. 1894 pracoval v redakci „Ottova Slovníku naučného“.
Jako básník vyniká pečlivostí formy, jevící, že vyšel ze školy Vrchlického, a rozmanitostí námětů. Z přílišné autokritiky, skromnosti, až plachosti překročil Horácovské „nonum prematur in annum“, jež položil také mottem v čelo této první své knihy, více než dvojnásob. Láska, především ve verších z mládí, příroda, pro niž má bystré oko a něžný cit, dojmy s cest a z umění jsou hlavními zdroji jeho poesie, která lety neztratila ničeho na své svěžesti, má mužnou, upřímnou tvář, něhu i vzlet. Výsledek opravdového uměleckého úsilí, bez ohledu na slávu, úspěch, pochvalu světa. Podzimní sklizeň, ale plná sladkých plodů, ne snad jen hořkých dekorativních jeřabin.
J. B.
[118]
HOVORY BÁSNÍKŮ SV. VII.
Pořádá Jaromír Borecký.
Jaroslav Haasz:
JEŘABINY.
V úpravě M. Kalába. Vytiskla Grafia
v Praze typy Sorbonna.
50 číslovaných a autorem pode-
psaných výtisků vydáno na tiskovém
japanu.
Nákladem F. Topiče v Praze.
1918
[119]
DOSUD VYŠLO:
I. sv. Viktor Dyk: Noci Chiméry.
II. sv. Ant. Klášterský: Ze zápisníku mrtvého.
III. sv. Josef Šimánek: Propasti a plameny.
IV. sv. Fr. Frýdecký: Hlas Tatry.
V. sv. Jan z Wojkowicz: Tmy a světla.
VI. sv. Jan Rokyta: Lesní pohádka.
E: av; 2006
[120]