Otázka.
(Dle Betty Paoli.)
Když já vidívám, an svět proměnný
Věčně v pošetilství ponořený –
Tu se potajmo do srdce mého
Krade bolu cit nevýslovného.
A já horké slzy lít bych chtěla
V to jezero z krve i ze žela,
A já očistit bych chtěla zemi
Planoucími citů svých ohněmi.
Chtěla bych se modliti na hrobách
Velikánů, jenž v minulých dobách
Zasvětivše svoje žití celé,
Lidské právo zastávali směle.
79
A můj smutný duch by se jich tázal:
Jaký klamný cíl se vám okázal,
Pro nějž ste vy skrze život celý
Bojovali jenom a trpěli.
Zdali vaše símě se probírá?
Nechť vám odpoví hlas Všehomíra!
Proč ste bojovali a trpěli,
Když účinku vaše oběti neměly?
80