U jezera v lese.
Co žádáš? – „Zapomenutí!“ –
Byron.
Jezero ni sebou nehnoucí,
Tiše přede mnou se rozprostírá –
Ó kochá se v tom obrazu míra
Bouřný duch můj, mžikem tichnoucí.
Krásnými sny duše má se baví:
Ejhle makovice stojejí
Vůkol na břehu, i klonějí
Do jezera pestré svoje hlavy.
Tichnou lesa stromy vysoké,
Mlčí okolo mne nebe, země,
Slyš! – tu najednou zní sladce ke mně
Divná píseň z vody hluboké:
81
„Před tvým zrakem zde se rozprostírá,
Čeho dávno žádal si duch tvůj,
Upokojí tebe nápoj můj,
Když se žalem srdce tvoje svírá.
Jedna skvělá krůpěj z vod mojích,
Jedno zrno z barevného máku,
Sladký dodá spánek tvému zraku,
Že všech strastí zapomeneš svých!“ –
Moje duše – hořkých citů plna –
Kdože bolu nezná tajného? –
Z jezera pít chtěla tichého –
Mák jí kyne – kyne modrá vlna.
Duše mé to slastný klam se jal:
Červený mák hle na břehu kvete –
Jezero hle! – však to není Lethe –
A v svém srdci starý cítím žal.
82