U jezera v lese.

U jezera v lese.
Co žádáš? – „Zapomenutí!“ – Byron.
Jezero ni sebou nehnoucí, Tiše přede mnou se rozprostírá – Ó kochá se v tom obrazu míra Bouřný duch můj, mžikem tichnoucí. Krásnými sny duše má se baví: Ejhle makovice stojejí Vůkol na břehu, i klonějí Do jezera pestré svoje hlavy. Tichnou lesa stromy vysoké, Mlčí okolo mne nebe, země, Slyš! – tu najednou zní sladce ke mně Divná píseň z vody hluboké: 81 „Před tvým zrakem zde se rozprostírá, Čeho dávno žádal si duch tvůj, Upokojí tebe nápoj můj, Když se žalem srdce tvoje svírá. Jedna skvělá krůpěj z vod mojích, Jedno zrno z barevného máku, Sladký dodá spánek tvému zraku, Že všech strastí zapomeneš svých!“ – Moje duše – hořkých citů plna – Kdože bolu nezná tajného? – Z jezera pít chtěla tichého – Mák jí kyne – kyne modrá vlna. Duše mé to slastný klam se jal: Červený mák hle na břehu kvete – Jezero hle! – však to není Lethe – A v svém srdci starý cítím žal. 82