Z hluboka.

Vincenc Furch

Z hluboka.
Na dnu srdce hlubokého Duše moje sedá ráda, Tamo svoje zádumčivé Touhy plné písně skládá. I tam na dnu perly sbírá, Z nich si skvostný čelák vije, Tím však ozdobená šperkem Přece ještě touží, nyje. Nad ní mocné moře hlučí, Vlna vlnu vzhůru žene, Ejhle vlny radují se, Jarním sluncem pozlacené. 34 Jenom duše moje sedá Na dnu srdce hlubokého, Roztoužená zpívá písně O slunci jara jiného. 35