Na hřbitově.

Vincenc Furch

Na hřbitově.
Ve hřbitově květném, jarně zeleném, Seděl sem na hrobě, píseň zpíval sem, Co se v ňadrách budívá, Když zem z jara okřívá, Zpěvem jevil sem, Zpěvem jevil sem. Kostnice pode mnou hle odevřená, Mnohá kosť a lebka do ní vložená – Z kostnice já lebku vzal, Věnec jí na čelo dal, A k ní zpíval sem, A k ní zpíval sem: „Nebylas již dlouho, lebko, věnčena, Po dlouhém tě čase věnčí ruka má, 36 Lebko, věnčím tebe zas, Jarní navrátil se čas, Lebko, zpívám ti, Věnec dávám ti!“ A tu slyším sladší hudbu tajemnou, A hle tajná ruka věnčí hlavu mou, Žasne sladkostí můj sluch, Jakoby se lebky duch Vznášel nade mnou, Věnčil hlavu mou! 37