Den svatého Rufa.

Vincenc Furch

Den svatého Rufa.
I.
(R. 1278.)

Na den svatého Rufa, Na poli Moravském Krev česká tekla proudem, Až zrůžověla zem. Tam české pluky stály, Otakar vede voj; Ó slavný, zlatý králi, To poslední tvůj boj! Král Otakar vítězný, Jenž jméno české nes Až k moři baltickému – U své Moravy kles. 69 Morava hučí temně, I pláče všechen lid, Tak jakby v zemi zhynul Poslední slunce svit.
II.
(R. 1346.)

Na den svatého Rufa, Tam v zemi francouzké U Kresčaku Jan slepý Své Čechy v bitvu zve. „Boj ztracen! vyvedem tě!!tě!!“ – – Však volá slepý král: „To nebude, by z boje Král Český utíkal! Můj kůň přivažte k sobě! – V nejhustší jeďme seč, 70 By dosáh vraha jistě Slepého krále meč!“ – Jedou v nejhustší bitvu! Mečem máchat se jal, Klesá komonstvo věrné, Naposled slepý král.
III.
(R. 1526.)

Na den svatého Rufa Tam v zemi uherské, U Moháče ku bitvě Dvoje se vojsko hne. Je mračnem kryté nebe, A Turkem krytá zem, Zem, nebe, ozývá se Pokřiku ohlasem. – 71 I tam křesťanský tábor – Snadno přehledný voj, Nečeká nových houfů I započíná boj. Ach klesá voj křesťanský, Ač slavně bojoval – I zhynul mladý Ludvík, Uhrů a Čechů král. 72