VI. Stál sem na Hostýně svatém, vysokém,

Vincenc Furch

VI.
Stál sem na Hostýně svatém, vysokém,
Stál sem na Hostýně svatém, vysokém,
Bylo ticho, mrtvo v kraji hlubokém, Rostl mého srdce hněv, Dmula se mi v prsou krev, To nad Moravou! To nad Moravou!
Zapadlo slunce, zhasla jeho zář, Tu se vyjevila bledé luny tvář, Bledá luna nade mnou Vydávala zář jemnou, Smutně zírala, Smutně zírala. A můj zrak se měnil, měnil slzami, Měsíc, jenž nade mnou plynul mračnami, Labutí se mi být zdál, A do zpívání se dal; 10 Zpěv to labutí! Nad mou Moravou! I slyš v tichém lese, v lese vedle mne, V chladnošumném háji slavík zbudil se, Začal zpěv svůj zpívati, A já začal plakati, Ach nad Moravou! Ach nad Moravou!