Dívčin žal.

Vincenc Furch

Dívčin žal.
Jarní slunce zkřísilo Mnohé čarokrásné kvítí, A však žádné z nich necítí Blaho krásy své. Po sadě se prochází Zpívající panna smutná: „Jen ke mně jsi ty ukrutná, Matko přírodo!“ Květiny jsou bez citu, Krása blažit nemůže je, Krása odepřena mně je, Ale dán mi cit. 51 V ňádra má je vložena Jiskra touhy – znám já lásku, Blaho však jejího svazku Nezná srdce mé. Svazkem tvorů krása je, Krásy tolik ach vůkol mne, A zde živý mučí bol mne: Že jsem bez krásy. Po sadě se prochází Zpívající panna smutná, „Jen ke mně jsi ty ukrutná, Matko přírodo!“ – 52
Básně v knize Básně 2:
  1. [Věnování]
  2. I. Hostýne, Hostýne,
  3. II. S Hostýna, s Hostýna
  4. III. Rád sedám na břehu
  5. IV. Jako Muhamedán, když se modlívá,
  6. V. Hostýne, Hostýne, otče náš,
  7. VI. Stál sem na Hostýně svatém, vysokém,
  8. Povzbuzující.
  9. Společenská.
  10. Ozvěna.
  11. Potomkům českých Vršovců.*)
  12. Poznání.
  13. Český musikant.
  14. Nalezená harfa.
  15. Zámky v povětří.
  16. Slavík v nebi.
  17. Ulán.
  18. Touha po domovu.
  19. Bezedno.
  20. Z hluboka.
  21. Na hřbitově.
  22. Nepokoj.
  23. Nalezené zlaté zámky.
  24. Vypovězená láska.
  25. Věnec nejkrásnější.
  26. Modré a černé oči.
  27. Života máj.
  28. Obraz neměnný.
  29. Potkání se.
  30. Dívčin žal.
  31. Nejdražší perly.
  32. Lůžko poutníkovo.
  33. Mroucí jinoch.
  34. Upír.
  35. Smutná královna.
  36. Poslední píseň.
  37. Růže na hrobě.
  38. Píseň v bouři.
  39. Den svatého Rufa.
  40. Modlitba na Hostýně.
  41. Erb Rožmberský.
  42. Otázka.
  43. U jezera v lese.
  44. Atomy.
  45. Čechové u Baltu.
  46. Návrat.