ĎÁBLOVA MINCE.
Stříbrná mince
s knížete hlavou
ztratila dávno
cenu zvousvou pravou,
zůstal jí pouze
zvonící dlouze
čarovný zvuk.
Ležela v zemi
hluboko dole,
nahoře oráč
vzdělával role,
šel za svým pluhem
v zápase tuhém,
na čele pot.
40
Vyoral minci,
dal ji svým dětem,
tyto zas dále
a tak šla světem,
až přišla ke mně
z daleké země,
za mořem kdes.
Prohlížím minciminci,
o stůl jí zvoním,
blíže k ní hlavu
pozorně kloním,
poslouchám znění,
jež se tak mění
v podivný zvuk.
41
Polekán smíchem
vetřelce hledám,
pekenýpekelný přízrak
za sebou shledám,shledám
nehybně státi,
drsně se smáti
své prosté hře.
Můj host se chechtá
a z důlků obou,obou
planou mu blesky
sršící zlobou,
zašeptám v strachu
k milému brachu,
co tady chce.
42
Otevře rukuruku,
vztáhne ji ke mně,
při tom se ozve
hlas jakýs ve mně,
jenž rce mi tiše,
že z pekel říše
sám to je ďas.
Chce moji minciminci,
přišel si pro ni,
dlouhá už léta
se za ní honí,
všude ji hledáhledá,
pokoj si nedá,
chce svoji mzdu.
43
Stříbrná mince
s knížete hlavou,
patří mu dávno
odměnou pravou,
jeho je daní,
Jidáš co za níni
polibek dal.
44