ĎÁBLOVA MINCE.

ĎÁBLOVA MINCE.
Stříbrná mince s knížete hlavou ztratila dávno cenu zvousvou pravou, zůstal jí pouze zvonící dlouze čarovný zvuk. Ležela v zemi hluboko dole, nahoře oráč vzdělával role, šel za svým pluhem v zápase tuhém, na čele pot. 40 Vyoral minci, dal ji svým dětem, tyto zas dále a tak šla světem, až přišla ke mně z daleké země, za mořem kdes. Prohlížím minciminci, o stůl jí zvoním, blíže k ní hlavu pozorně kloním, poslouchám znění, jež se tak mění v podivný zvuk. 41 Polekán smíchem vetřelce hledám, pekenýpekelný přízrak za sebou shledám,shledám nehybně státi, drsně se smáti své prosté hře. Můj host se chechtá a z důlků obou,obou planou mu blesky sršící zlobou, zašeptám v strachu k milému brachu, co tady chce. 42 Otevře rukuruku, vztáhne ji ke mně, při tom se ozve hlas jakýs ve mně, jenž rce mi tiše, že z pekel říše sám to je ďas. Chce moji minciminci, přišel si pro ni, dlouhá už léta se za ní honí, všude ji hledáhledá, pokoj si nedá, chce svoji mzdu. 43 Stříbrná mince s knížete hlavou, patří mu dávno odměnou pravou, jeho je daní, Jidáš co za níni polibek dal. 44