T G. MASARYKOVI.
Největší:
Janova vroucnost a čistota,
zápal a vzdor,
druhého Jana pěst pádná,
bolestná zžíravost Petrových dum,
Jiřího státnická rozvaha chladná,
Amose víra a jistota,
světový rozhled a um.
Po leta halen do sirných mračen
zrádcovství, odporu, vzteku,
na strmé poznání skále
po božím slově bolestně lačen,
na západ, východ upřený zor
vyhlížel stále
svoji a národa stezku.
Pralesem úzkostné skepse
s námahou probil se,
sestoupil s hor.
Do dílen, dolů, v města i ves
61
sršící trsy zářících blesků
odvážně nes’.
V osudné hodině věků
zrakem své duše
za temnem hrůzy jitra zář tuše,
nezlomen břemenem let,
obcházel pro nás, probouzel svět.
Z miláčka Nazaretského
v rebela změněn
v hněvivě sevřenou dlaň
oddaných hochů
vtiskl vražednou zbraň.
Hněvu pln, hnusu,
nenávidě a miluje horce
mocnými rozmachy perlíku svého
povalil, veliký obrazoborce,
staletou, nehybnou sochu,
havěti byt.
Z rozbitých kusů
ukoval, kovář náš věčný,
62
pro zemi, svobodný lid
stříbřitě mléčný,
vítězný štít.
Nesehnut, bez poskvrn, čistý,
cestami věčností jistý
před zrakem Evropy pracně
zdvíhá jej nad vřavu dne.
Největší, národa vůdce.
Na prahu lidství, ve volné zemi
obdivnou láskou šťasten a němý,
vztahuje radostně ruce
hledím vstříc budoucna nebojácně,
duše má křídla do dálek pne.
63