KE SLETU.
Jen dál, jen dál,
pro širou hruď a tuhý sval,
pro radost z krásy, ze zdraví –
Příroda, matka odvěká,
chce silného vždy člověka.
Jen zdravým v sladkém úžasu
dá vyjít z těžkých zápasů,
zaletět v zářné dálavy,
nad hlavy skal.
Jen dále, bratři sokoli,
pro jas, až v očích zabolí,
pro duše let za vrcholy,
pro srdcí věčný žár a pal –
Všeliký život do zítřků
vyrůstá jenom ze vnitřku.
Nic velkého, ni krásný dům
nestvoří pouhý chladný um.
Zde žít, toť žhnout a hořeti
pro slávu příštích století
bolestně sladkou obětí.
Jen dál, jen dál.
65
Jen dál pro vlast, již volnou máš,
kolébku zlatou otců svých,
matičku věrnou v dobách zlých.
Ať, silný strážce, bdělá stráž
ji takou zachováš,
dny, noci, statek dáš.
Ať vždy ji zdviháš do výší
ke světlu – lidství – Ježíši.
Ať zrodíš zase hrdiny,
až užasly by dějiny.
Čas v úctě stál.
Jen dál, jen dál.
66