SMRT ANI SVOBODA.
1-1Smrt ani svoboda nechodí po horách, ale po lidech.
1-2A pole, ať dalo nám žito
1-3anebo koukol a pýr,
1-4musí být nejprve zoráno, musí být zryto,
1-5dříve než začne se na novo sít’.
2-1Smrt ani svoboda nechodí po horách, ale po lidech
2-2a dříve, než přijde smrt nebo svoboda,
2-3dříve, než nastane mír
2-4a klid,
2-5musí být bojováno.
2-6A jak bojováno! A s kým! Má vlastní milá,
2-7cit matinčin, otcova péče i opojná vůně rodné země
2-8přestanou dávno být přáteli!
2-9Vždyť ten, pro koho krvácím, pustě mi spílá –,
2-10svou největší lásku zaplatím asi hlavou
2-11nebo snad právě nůž bratrův skrz na skrz srdce mi probodá.
2-12A já sám v sobě burácím bojem a vřavou
2-13a zrada a rozkol, mou vlastní krví živený ve mně,
2-14dokud jsem naposled nevydech’,
2-15snad ani běsniti nepřestane!
2-16Smrt ani svoboda nechodí po horách, ale po lidech.
3-1Ostatně, znáte-li
3-2běh a zákonnost věcí, víte, že slunce, původce života, věčně plane,
3-3ale na zemi světlo střídá se s tmou.
3-4Nové ráno
3-5nemůže přijíti bez noci,
56
3-6jaro bez zimy, mužnost bez dospívání,
3-7mír před bitvou,
3-8bez záporu klad,
3-9a nikdo nemůže sled a spojitost úkazů zneuznat,
3-10popříti, zpřeházet, zastavit, předstihnout,
3-11vše má svůj pořad, svůj rytmus, svůj proud,
3-12svoje místo i čas:
3-13povely jedněch i toužebná přání nejširších mas.mas,
3-14zkrátka:
3-15réva není hned sladká,
3-16dřív přijde zrání –
3-17a před zráním růst, klíčení, setba a příprava půdy.
4-1Dnes je tu znavené, vyssáté konopné pole,
4-2zítra se přiženou sekáči, nezbude nic,
4-3ruce holé, srdce holé.
4-4A někdy příštěpříště,
4-5až půjdu tudytudy,
4-6změníš, mé pole, už docela dnešní svou líc,
4-7započneš znova, bude tu hladové oraniště.
4-8Vše, co kol tebe vzniká a niká, dá ti část sebe,
4-9úrodou těhotné nebe
4-10dá ti své deště, mlhy a sníh
4-11a také snad chumáček nezcela teplého,
4-12zimního slunce a jeho jektavý smích.
4-13Prvky, ukryté v prsou země
4-14i tajemná bratrstva jejich,
4-15vášnivá spojení zemin a kovů, jichž srdce doposud dřímá,
4-16a zázraků ústrojné hmoty, jíž srdce už tluče a buší,
4-17vše, co doposud zdánlivě spalo ve věčných, vesmírných dějích,
4-18a v hlubinách země tvořilo mlčící krystal, jenž moudrostí jímá,
4-19anebo němě v podivu vroucím láskalo svou vlastní duši,
57
4-20vše, co tu v půdě se potkalo: kamenné, živočišné,
4-21smyslný instinkt přírody, člověka dílo pyšné,
4-22milostná píseň zpívaná za letní noci,
4-23námaha oráče, teplá prósa práce,
4-24úrodné šťávy potu, rozkladná výživnost hnoje,
4-25krátce,
4-26vše, z čeho, role mé, budeš se radovat moci,
4-27krásné, i škaredé, naše i cizí,
4-28naše, vaše, moje i tvoje,
4-29sloučí se v nápoj nového života,
4-30ve kterém rozdíly zmizí.
5-1Snad bude trochu zmatku, více opojení,
5-2bude snad více milováno, než bude třeba, víc pito, nežli žito,
5-3pak přijde mráz, spáno pod sněhem, sladká dřímota,
5-4ale vlastně jen šalba a zdání.
5-5Poněvadž není, co není!
5-6Nespí, kdo bdí! Dole a uvnitř, ó, tam se pracuje!
5-7Na jaře přijde revoluce, na jaře přijde tání!
5-8Co mráz ukuje,
5-9roztaví slunce, zjihne snad docela i krunýř lidského srdce!
5-10Kalných vod a také bláta se povalí dosti,
5-11bude hodně strachu a zimomřivostizimomřivosti,
5-12ale někde to půjde ku předu rázně a prudce!
5-13A přece ještě všechno neroztaje!
5-14Naplavené kmeny velikánů dávno už padlých
5-15a vše, co přinesla doba neztravitelného,
5-16neztlí přes noc a nepromění se v úrodnou prsť –!
5-17Bude to palčivá zkouška vašivaší trpělivosti, daleké kraje,
5-18bude to zkušební kámen citu, doposud neprodaného,
5-19zvážení lidského,lidského „rád bych – –!“
5-20a svůdných pokušení zavřená hrst!
58
6-1A přece na novou povodeň jarní nelze a nebudem’ čekat!
6-2Snad bude třeba širočiny, snad bude třeba sekyry,
6-3snad jenom dláta,
6-4– nepůjde to však bez víry,
6-5aby se narodil bůh – –!
7-1Čas stojí, čas chvátá.
7-2Ale čeho se lekat?
7-3Nespí, co bdí. Hluboko pod sněhem v obilí
7-4semeno dávno už vzklíčilo!
7-5Tehdy byli jsme opilí,
7-6vše nové se nám příčilo,
7-7nevěděli jsme ničeho: proč byly ruce stvořeny,
7-8že máme dávno už kořeny,
7-9že máme v sobě dost síly,
7-10ani, že až síla dojde, že budeme moci
7-11z celého světa pít,
7-12(a přece jsme pili!)
7-13– ba, sotva jsme věděli, že chceme růst
7-14a žít!
8-1My, obilná zrnka, po dlouhé noci
8-2teprve dneska milujem’ zářivý den!
8-3(čím je nám jen sen a sen?)
8-4už dlouhý půst
8-5v plném špýcharu nejbohatšího léta,
8-6(lenošení s rozevřenýma očima),
8-7dříve, než byla jsme seta,
8-8našim syrovým srdcím jen svědčil!
8-9Neboť, třebas, že přespříliš dlouho bylo už čekáno
8-10na příchod rozsévače,
8-11na dlaň, která nás zaseje,
59
8-12na ráno,
8-13na tón nejvyšší ve zpěvu naděje,
8-14jásavé flétny dech,
8-15jenž probudil spáče
8-16a malomocné léčil, –
8-17mělo to čekání přece jen účel!
9-1Neboť smrt ani svoboda nechodí po horách, ale po lidech
9-2a pole, ať dalo nám žito anebo pýr,
9-3– a dalo nám obého dosti –
9-4musí být nejprve zoráno, musí se zrýt,
9-5má-li se sít’.
10-1Aby lán vzrostl a vzpučel!
10-2Aby s úrodou přišel i mír
10-3a pohoda lásky s úsměvem oblaků modrých!
10-4Ale, co třeba tu práce, můj bože, a cnosti a trpělivosti
10-5a kolik rolníků dobrých – – –!
60