Hladil mne stesk – –
Hladil mne stesk svou rukou studenou a rozplakal mou duši
a zpíval rozechvělým hlasem o ztracených nadějích,
o květech uvadlých, jež pobledly svou touhou po životě,
o stopách zavátých a zapomenutých kdes v závějích.
Stesk palčivý mne hladil – po něčem, co nelze vyjádřiti,
co rozeběhlá, bílá, letní oblaka jen vytuší,
co cítí kámen v dálku letící a rozhozené hvězdy –
– takový stesk po něčem v daleku mi padl na duši –
Stesk po bouřích a touha palčivá po hudbě divých moří,
po horských výkřicích a písních, které vášeň huláká,
stesk po něčem, co křičí, zpívá – zpívá písně o Životě. –
Svou spilou duši půjdu schoulit v zarostlou hruď tuláka.
24