PTÁK.
Lenočce.
Pták šedý slétá často ke mně,
nad hlavou tiše šelestí,
na moje rámě sedne jemně
a mávne křídlem bolesti.
Je stálým hostem mého stolu,
kde mnohou chvíli proteskní,
pak s ramen slétá tiše dolů
a hledí v písmo groteskní.
Na moje pero zírá zvědav,
i v kalamář se zadívá,
dráp zatne v arch a „s bohem“ nedav
zvedne zas křídla šedivá.
[151]
Lenočko, dnes byl zase u mne,
sed’ tiše na můj psací stůl,
měl oči jaksi příliš dumné
a křídloma mne ovanul.
To psal jsem zrovna psaní pro Vás.
Jsem ve snách nebo v pohádce?
Můj šedý pták měl v zobci provaz,
jenž podobal se oprátce.
Po celý čas se nehnul s místa
a přítulný byl nadmíru – – –
Lenočko moje, dosud čista
je ona čtvrtka papíru.
Pták odlét’ zas, však nad mou hlavou
dech jeho křídel šelestí...
Lenočko, každou píseň smavou
zadrhne smyčka bolesti.
V listopadu 1904.
[152]