Vlny v Uhrách hýbají se,
Jako v moři zbouřeném –
Jak koráby zmítají se
Sem tam branné sbory v něm;
Jak na lodi – není v Uhrách
Pevný bojovníka krok,
Přátele i nepřítele
Sem a tam unáší tok.
Jednotlivé vynikají
V bouřném moři ostrovy,
Přístavy své otvírají
Mdlému bojovníkovi;
Taková hle byla v bouři
Temešvarská pevnina –
Přístav její bratrům chránil –
Vrahům bránil hrdina.
Rukavino, Rukavino,
Sněhobílé vlasy máš,
V zimní době na věk jarní,
Na svou mladost zpomínáš.
Kdež jsi s bašty Temešvarské –
Šedesát je tomu let –
Na stráži do dálných krajů
Poprvé napínal hled!
Tam kdes kráčel s puškou v ruce,
V dávném věku mladosti –
Nyní mocně rozkazuješ –
V Temešvarské pevnosti;
Pružně ses povznesl k Slávě
Co vítězný hrdina –
S úctou tobě volá: „Živio!“ –
Tvá Horvatská otčina.
Choulostivá zeměspráva
Pro tebe se nehodí,
Ale meč tvůj bleskožhavý
Hromorázně vévodí;
Šedesát let meč už nosíš,
Nesesláblo rámě tvé –
Rukavino, Rukavino,
Rameno máš Horvatské! –
Kolkolem bašt Temešvarských
Leží tábor Maďarský –
Zdají se to býti v moři
Na kotvicích koráby –
Nad plachtami po rovině
Kam až dosahuje zrak,
Jako po hladině mořské
Vlaje trojbarevný znak.
Ale prapor žlutočerný
Nade všechny zdvíhá se,
Orlice nad Temešvarem
V ranním světle míhá se,
Orlice Rakouská, slavná
Posud hlídá slunci v tvář –
Orlice, za tebe Slovan
Klade život na oltář! –
Vůdce sboru Maďarského
Známý hrabě Vecsey byl,
Sto dní namáhal se darmo,
Aby pevnost vydobyl,
Aby žlutočerný prapor
Strhl s pyšné výsosti –
Avšak hájil tvrz a prapor
Starý voják s věrností.
Ejhle Vecsey – Rukavina –
Oba věrnost slíbili,
Oba přísahu vojenskou
Králi svému složili;
Rukavina službu konal
Trůnu vezdy opodál –
Ale ve tělesní stráži
Krále svého Vecsey stál.
Stráž Uherská, Vlaská, kde jsi? –
Kde jsou vaši údové? –
Takových-li máte strážců,
Běda vám, ó králové!
Stráž Uherská, Vlaská, kde jsi,
Abys krále chránila? –
Běda – sama jsi ty meč svůj
Proti němu tasila!
Sto dní darmo vydobýval
Vecsey Temešvarský hrad,
Jemu zdál se napomáhat
Ve pevnosti mor a hlad;
Slabne tělo branitelů –
Jejich duch však neklesá –
Takovou ctnost bohatyrskou
Odměňtež, ó nebesa!
Darmo kul na stotisíce
Házeno jest do města –
Vzdoruje předc pevnost hrdá
Jak panenská nevěsta;
Darmo Maďaři se hnali
Prudkým na ni útokem –
Trvá prapor žlutočerný
Na svém stanu vysokém.
Slunce vychází a klesá –
Měsíc mění rohy své –
Toužebně s bašt v šírou dálku
Hledí oči napnuté,
Ku vzdáleným bratrům letí
Duše plné tesknosti,
Jak jim zatím štěstí přeje –
Není známo v pevnosti.
Mnohé týdny beze zprávy
Posádka již zůstala,
Darmo v širošírou dálku
Roztouženě hlídala –
Až jednoho rána – ó slyš! –
To-li hromu temný zvuk –
Aneb je to hrubé střelby
Dutý dožádaný hluk?
Jako když se Kolumbovi
V dálce světlo zjevilo –
O jak nedočkavě při tom
Srdce jeho bouřilo! –
Tak pohnutě Rukavina
Pozoruje zjevení –
Až mu srdce zajásalo:
Je to spasné znamení! –
Duté hřmění blížilo se –
Bitva tak se ohlásí –
Nedaleko Temešvaru
Dvoje vojska zápasí:
Devátého srpna Haynau
Poraziv Maďarskou moc,
Hle! do Temešvaru táhne –
Hej, Maďaři, dobrou noc!