Temešvar.

Temešvar.
Vlny v Uhrách hýbají se, Jako v moři zbouřeném – Jak koráby zmítají se Sem tam branné sbory v něm; Jak na lodi – není v Uhrách Pevný bojovníka krok, Přátele i nepřítele Sem a tam unáší tok. Jednotlivé vynikají V bouřném moři ostrovy, Přístavy své otvírají Mdlému bojovníkovi; 134 Taková hle byla v bouři Temešvarská pevnina – Přístav její bratrům chránil – Vrahům bránil hrdina. Rukavino, Rukavino, Sněhobílé vlasy máš, V zimní době na věk jarní, Na svou mladost zpomínáš. Kdež jsi s bašty Temešvarské – Šedesát je tomu let – Na stráži do dálných krajů Poprvé napínal hled! Tam kdes kráčel s puškou v ruce, V dávném věku mladosti – Nyní mocně rozkazuješ – V Temešvarské pevnosti; Pružně ses povznesl k Slávě Co vítězný hrdina – S úctou tobě volá: „Živio!“ – Tvá Horvatská otčina. 135 Choulostivá zeměspráva Pro tebe se nehodí, Ale meč tvůj bleskožhavý Hromorázně vévodí; Šedesát let meč už nosíš, Nesesláblo rámě tvé – Rukavino, Rukavino, Rameno máš Horvatské! – Kolkolem bašt Temešvarských Leží tábor Maďarský – Zdají se to býti v moři Na kotvicích koráby – Nad plachtami po rovině Kam až dosahuje zrak, Jako po hladině mořské Vlaje trojbarevný znak. Ale prapor žlutočerný Nade všechny zdvíhá se, Orlice nad Temešvarem V ranním světle míhá se, 136 Orlice Rakouská, slavná Posud hlídá slunci v tvář – Orlice, za tebe Slovan Klade život na oltář! – Vůdce sboru Maďarského Známý hrabě Vecsey byl, Sto dní namáhal se darmo, Aby pevnost vydobyl, Aby žlutočerný prapor Strhl s pyšné výsosti – Avšak hájil tvrz a prapor Starý voják s věrností. Ejhle Vecsey – Rukavina – Oba věrnost slíbili, Oba přísahu vojenskou Králi svému složili; Rukavina službu konal Trůnu vezdy opodál – Ale ve tělesní stráži Krále svého Vecsey stál. 137 Stráž Uherská, Vlaská, kde jsi? – Kde jsou vaši údové? – Takových-li máte strážců, Běda vám, ó králové! Stráž Uherská, Vlaská, kde jsi, Abys krále chránila? – Běda – sama jsi ty meč svůj Proti němu tasila! Sto dní darmo vydobýval Vecsey Temešvarský hrad, Jemu zdál se napomáhat Ve pevnosti mor a hlad; Slabne tělo branitelů – Jejich duch však neklesá – Takovou ctnost bohatyrskou Odměňtež, ó nebesa! Darmo kul na stotisíce Házeno jest do města – Vzdoruje předc pevnost hrdá Jak panenská nevěsta; 138 Darmo Maďaři se hnali Prudkým na ni útokem – Trvá prapor žlutočerný Na svém stanu vysokém. Slunce vychází a klesá – Měsíc mění rohy své – Toužebně s bašt v šírou dálku Hledí oči napnuté, Ku vzdáleným bratrům letí Duše plné tesknosti, Jak jim zatím štěstí přeje – Není známo v pevnosti. Mnohé týdny beze zprávy Posádka již zůstala, Darmo v širošírou dálku Roztouženě hlídala – Až jednoho rána – ó slyš! – To-li hromu temný zvuk – Aneb je to hrubé střelby Dutý dožádaný hluk? 139 Jako když se Kolumbovi V dálce světlo zjevilo – O jak nedočkavě při tom Srdce jeho bouřilo! – Tak pohnutě Rukavina Pozoruje zjevení – Až mu srdce zajásalo: Je to spasné znamení! – Duté hřmění blížilo se – Bitva tak se ohlásí – Nedaleko Temešvaru Dvoje vojska zápasí: Devátého srpna Haynau Poraziv Maďarskou moc, Hle! do Temešvaru táhne – Hej, Maďaři, dobrou noc! 140