Košuthovo loučení.

Vincenc Furch

Košuthovo loučení.
I.
Košuth k Maďarům.
Odpusť, odpusť, zem Uherská, Že jsem tebe k boji zval; Otčino, ach! drahá vlasti, Že jsem tebe k propasti, Že jsem do zkázy tě hnal. Odpusť, odpusť, zem Uherská, Že jsem v tobě zbudil sen O slávě a velikosti – – Nebyl to však sen marnosti – Bude, bude vyplněn! 149 Odpusťte, nevěsty, matky, Jenž nadarmo toužíte Po svých milých navrácení; Marná vaše slza není – Duchy k pomstě budíte. Odpusťte, duchové bratrů, Padlých v tuhém zápasu – Krásná smrt za domovinu – Sláva bohatýrských činů U věčném zní ohlasu. I vy, jenž mě zprovázíte Do vyhnanství smutného – Odpusťte mi – nezoufejte, Víru, lásku, naděj’ mějte – Věřte v Boha našeho. Bože náš, Maďarský Bože, Jenž jsi vedl Arpada – Nezoufáme, ač den klesá – Ač nad námi vítěz plesá, Ač nám slunce zapadá. 150 Bože náš, Maďarský Bože! Ejhle z drahé otčiny Tvoje vyvolené plémě Táhne do Egyptské země, Do cizinské krajiny. Bože, věříme, doufáme, Že tvá ruka hromová V dožádaném krátkém čase Povede nás zpátky zase Do svatého domova! 151 II.
Košuth k Polákům.
S Bohem, Polští bohatýři, Svatý boj je dokonán; Nerozlomili jsme jarmo – Vaše, naše krev nadarmo Z tisícerých teče ran. S Bohem, Polští bojovníci, Zlomena jest naše zbraň; Naposled se k matce shýbám, Matku, zem Uherskou, líbám – Bůh Maďarský matku chraň! – 152 S Bohem, Polští bojovníci, Před vámi smím plakati – Vždyť i vy ojczyznu máte – Nad ní – po ní darmo lkáte – Nesmíte ji líbati. Avšak marný kvil a nářek – Slzy svoje setírám, V posledním teď okamžení, – Než nastane rozloučení, Drazí, obracím se k vám! S Bohem, Polští bojovníci, Světoznámí rekové – Slib jste věrně vyplnili, Opět krev jste v boji lili, Jakož mučeníkové. Ano vy jste vykonali Více nežli Maďar sám – My jsme s cizým nepřítelem Mužně stáli v boji smělém – Bratří stáli proti vám. – 153 V šírém světě nemá Maďar Příbuzného národu – V celé velikánské zemi Není národ mezi všemi Stejného s ním původu. Ani bratra, ani sestry, Ani matky nemáme, Sladkou příbuzenství lásku, Rodinnou přemocnou pásku Jedině my neznáme. Osiřele Maďar stojí Sám o sobě jediný; Vy však nejste osiřelí, Evropejský východ celý Vlast je vaší rodiny. Ale vy jste dokázali, Že vám Maďar dražší jest, Nežli vlastní bratří vaši, Ano že vám Maďar dražší, Nežli vlastní matky čest. 154 Vy jste odřekli se bratrů, Ano samé matky své; Proti nim jste k boji vstali, Věrně nám jste pomáhali Hubit plémě Slovanské. S Bohem, Polští bojovníci, Stůjte i budoucně k nám; Není Polák Slávy synem, Jest Maďarským pobratymem – Bůh Maďarský žehnej vám! S Bohem, Polští bohatýři, Trouba k boji zazní zas – Na zvuk její pozor dejte, K nové válce pospíchejte – Zavzní znova trouby hlas! My se zase ushledáme, Bude břinčet naše zbraň – Potom dílo dokonáme – Lásku, víru, naděj’ máme: Tak se stane – Bůh nás chraň! 155

Básně v knize Písně a balady z války uherské: