II. Na bojištěch na Uherských

Vincenc Furch

II.
Na bojištěch na Uherských
Na bojištěch na Uherských
Bílý orel lítá – Doufá Polák, že v Uhersku Konečně mu svítá! –
Proti Slovanům v Uhersku Mnohý Polák brojí – Neví on o vzájemnosti, Jenž Slovany pojí. Slovan k Slovanu se hlásí, Vždyť jsme rodní bratří – Ale smutně věrný Slovan Na Poláka patří. 107 Příšerně se před ním obraz Dávné Polsky míhá – Jím ošálen on meč proti Matce Slávě zdvíhá. Ojczyzně je Polákovo srdce zasvěceno, Ale je tou láskou k vlasti Jako otráveno. Msta je heslem jeho lásky, Msta za dávnou vinu, Novou vinou chce vykoupit Drahou domovinu. Celou zem by rád zapálil, Aby rumem klesla – By se z popele co fenix Dávná Polska vznesla. 108 Není jejím křísitelem – Jenom mučeníkem – Tisíc nových mohyl v Uhrách Toho jest pomníkem. – 109