Hlas Tököli’ho.

Vincenc Furch

Hlas Tököli’ho.
Maďar volá Turka bratra – bratr Turek nepřichází – Zatím hromoblesky orel Ruský a Rakouský hází. Maďar – Turek – jsou dva bratři; „slyšteslyšte, Turci, pospíchejte, Jak za časů našich otců, na pomoc nám přispívejte!“ Zapadá Maďarské slunce, noc své roucho rozprostírá – : K vzdálenému půlměsíci Maďar roztouženě zírázírá: 121 „Zjev se zase nad Uherskem, strašný jasný půlměsíci, Tököli’ho duch tě volá, z hrobu se povznášející!“ – Hlídá Košuth k Carihradu, klaní se a ruce spíná, Tököli’ho, Rakocy’ho časy Turkům připomíná: „Strašný, jasný půlměsíci, sviť nám v noci, přijď k pomoci – Tököli’ho duch tě volá – sviť nám v hvězdoprázdné noci!“ – 122