Osud.

Vincenc Furch

Osud.
S osudem se pustil v zápas Maďar, Hunů potomek, Přecenil své vlastní síly, zneuznal nynější věk; Pálí, plení, vraždu páchá strašné Hunské plemeno, Násilím by vydobylo, co mu není souzeno. S osudem ať reptá Maďar, že jest malým kmenem jen, A že jako ostrov mořem – Slovanami obklopen! – Osud kráčí krokem jistým, nemožná mu odolat, Kráčí krokem neustupným – – stane se, co má se stát. 184