Vilagoš.

Vincenc Furch

Vilagoš.
I. I.
 Vidíte tam onu horu Nad krajinou strmící? – Jak mdlý obr odpočívá A do krajiny se dívá Tam hrad v rumech ležící. Jsou to zbytky Vilagoše, Hradu druhdy slavného – On už z mrtvých nepovstane – Ač tisíckrát nad ním zplane Světlo slunce nového. 141 Sovy, vrány a krkavci Mají nyní stánek v něm – A v půlnocí v jeho síni Budějí se mrtvých stíny V pustém hradě rozpadlém. Zříceniny Vilagošské Mutně dolů hlídají – Jak dojaté smrtným bolem; Vesele však ejhle kolem Háje, louky zkvítají. Pod rozpadlým starým hradem Otvírá se rovina Jako přichystaná k boji – Tam na poli ejhle stojí Neúhledná dědina. Jmenuje se jako zámek, Světoznámý název má – Maďar jméno to proklíná – Na rovině se vypíná Tam ohromná mohyla. – – 142 Až na pole Vilagošské Vede Görgey houfy své – Tam je osud očekává, Mohylu tam vykopává Republice Maďarské. Osud ve podobě Rusů Zamezil jim cestu tam, Jako mlhy, jenž je kryly A se nyní rozdělily – Tak kryl jejich duše klam. Klam, že nové slunce vstalo Nad Uherskou otčinou, A že neuhasne více, A že všechny jiné svíce Sblednou před tou jedinou. Klam ten nyní je opouští, Jejich slunce shasíná – Hle severní strašná záře Padá jim na bledé tváře – Hrana zvučet počíná. 143 Na poli u Vilagoše Orel let svůj dokonal: Arthur Görgey, vůdce smělý, Rychlonohý, mlhoskvělý Vojsku ruskému se vzdal. Hle korouhve trojbarevné Klanějí se před Rusem – Hle od štěstí opuštěná V prachu leží přemožená Přepyšná Maďarská zem. Mnohý husar koně svého Vlastní rukou zastřelil; Nastalo, ach! bědování – Mnohý sám si ve zoufání Smrtnou ránu zasadil. 144 II. II.
 Na poli u Vilagoše Pohřební zvon bije – Volá Maďar ve zoufání: „Finis Hungariae!“ Ozbrojený velký průvod Mrtvolu provází – Do hlubiny tam ji klade, A zem na ni hází. Kvil se budí v šírém kraji, Pohřební zvon bije – Volá Maďar ve zoufání: „Finis Hungariae!“ – 145 Naříkání žen to není – To kvil bohatýrů, Jenžto tratí při své lásce Naději a víru. Žhavá láska nekonečná Posavad v nich hoří – Bez naděje a bez víry – Ó jak láska moří! Na poli u Vilagoše Pohřební zvon bije – Volá Maďar ve zoufání: „Finis Hungariae!“ – 146
Básně v knize Písně a balady z války uherské:
  1. Maďarský přepych.
  2. Magyar-Isten.*)
  3. Tot nem ember.*)
  4. Oltáře svobody Maďarské.
  5. Srbský boj.
  6. Deputace Maďarská.
  7. Nagy Sandor v Addě.
  8. Přepadnutí.
  9. I. Hej Slováci, pamatujte,
  10. II. Syni Tater,
  11. III. Vzhůru do zbraně
  12. IV. Zvučí zbraň v Tatranských horách –
  13. Panichyda.*)
  14. Souboj na předstráži.
  15. První skutek Görgeyův.
  16. Košuth-Faust.
  17. Wallmodenský pluk.
  18. Bitva u Košic.
  19. Košuthova modlitba na bojišti Kapolnském.
  20. Solnok.
  21. Košuth-Kortez.
  22. Jupiter a Juno.
  23. Vojenská porada v Debrecíně.
  24. Den sv. Jiří.
  25. Hentzi.
  26. Příchod Rusů.
  27. I. Přiletěli čápi
  28. II. Šíré stepy nepřehledné,
  29. III. Kdy světýlko moje shasne,
  30. IV. Stojí topol v šírém poli,
  31. V. Kozák umí bojovati,
  32. VI. My jsme zahradnici
  33. I. Polák vezdy je opásán,
  34. II. Na bojištěch na Uherských
  35. III. Poláci, Poláci,
  36. IV. Polák jedině jen mečem
  37. V. Pro kohouta Francouského
  38. VI. Golgothu chtěl přichystati
  39. Hlas Tököli’ho.
  40. Görgeyův stín.
  41. Görgey a Remeny.
  42. Görgeyova rána.
  43. Temešvar.
  44. Vilagoš.
  45. Komárno.
  46. Košuthovo loučení.
  47. Plné jasno.
  48. Republika Maďarská.
  49. Resurrectio Hungariae.
  50. Duma.
  51. Mohyla.
  52. Kůň a jezdec.
  53. Anglie.
  54. Kázaní Polské, v Paříži dne 29. Listopadu 1849.
  55. Murat-Paša (Bem).
  56. Erb Uherský.
  57. Spolek Německo-maďarský.
  58. Osud.
  59. Sprostému vojáku sláva!
  60. Slavozpěv.