Duma.

Vincenc Furch

Duma.
Kdo ví o všech trpkých slzách V této válce plakaných? – Kdo se dozví o všech srdcích V této válce strhaných? Kolik měst a kolik dědin Kleslo žhavým popelem? Kolik mrtvol porubaných Pomrvilo šírou zem! Kolik nevěst bez ženichů, Kolik matek bez synů Ruce láme – a svým nářkem Plní pustou krajinu! 161 Neznají ni hrob svých drahých, By se na něm modlily, By jej kvítím ozdobily, Slzami jej kropily. Avšak ti jsou blazí, kteréž Pojal tmavý země klín; Ale kolik světem bloudí Živých lidských zřícenin! Z kolik útrob teď se zdvíhá Kletba proti vůdcům těm, Jenžto vyvolali slunce Krvavé nad Uherskem! 162