Mohyla.

Vincenc Furch

Mohyla.
Stojí v poli mohyla, Ta k měsíci mluvila: „Hej! – Bledý, tichý měsíci, Plovej k smutné dívčici, Jenž touží po vzdáleném Kozákovi zabitém, Kdyžto v noční samotě Oddává se tesknotě, Útěchu jí v srdce lej!“ – Stojí v poli mohyla, Ta k slavíku mluvila: 163 „Hej! – Ptáčku, křídla rozpínej, Na cestu se rychle dej, Do dálné leť krajiny, Těš tam srdce dívčiny, Uvidíš ji bloudící A po milém toužící – Útěchu jí v srdce věj!“ Stojí v poli mohyla, Takto k větru mluvila: „Hej! – Větře, měkká křídla máš, Chladíváš, když objímáš, Dej se rychle na cestu, Potěš smutnou nevěstu, Křídlem svým ji objímej, Ránu její ochvívej, Útěchu jí v srdce věj!“ – 164

Kniha Písně a balady z války uherské (1850)
Autor Vincenc Furch

Další vydání

Mohyla. v knize Básně (1874)