V.
DNES NE, MILÁČKU...
Dnes nelíbej mne žíznivými rety,
dnes nekoupej mne ve svém žádostivém dechu,
dnes nechtěj spočinout na mých ňadrech,
a brát sobě všechnu sladkost naší lásky,
dnes ne, miláčku.
Vím, že by se moje oči široce do tmy rozevřely,
že by hrůza do nich vstoupla,
a že by z nich vystouply těžké, vyčítavé slzy.
Proč?
Nevím, miláčku.
Odpusť mi, nemiluji tě méně,
nehrozím se tvého objetí, tvojí touhy,
dala bych ti sebe –
ale té hrůzy se bojím.
Vyvstala by odkudsi, bezejmenná, beztvárná,
pohroužila by se v moje otevřené oči,
neubránila bych se jí...
Moje tělo ničeho si nežádá,
a moje duše je smutna.
Ničeho se mi nechce,
jen unavenou hlavu položit ti na rameno
a tiše, tichounce ležet u tebe.
Líbej mi spánky, něžně, jen dechem.
15
Usneš dříve, tvůj pokojný dech mne ukonejší.
Jen mne dnes neobjímej, miláčku,
protože ty divné, nepochopitelné slzy
tak hrůzně, pomstychtivě pálí.
Odpusť – nemiluji tě méně, miláčku!
16