IX.
PÍSEŇ MATKY.
Země je připravena, semeno přebráno,
v tmavé, vlhké brázdy hledí slunce,
procházející se bleděmodrou oblohou.
Kraj protkán je zelení loňské setby.
Mužové připjali své rozsívky
a nastupují v brázdy.
Děti jdou před nimi a zpívají si.
Skřivani od oblohy jim odpovídají.
Všichni zpívají, mužové i ženy i děti jejich.
Vybrané, plodné zrno padá v brázdy.
Vzejde a dá novou žeň.
Živote-otče,
tak jako probouzíš zrno v brázdě,
probuď i naše krásné, odvážné, statečné děti,
dej jim růst a zrát na slunci,
aby byli dobrými bratry i sestrami
sobě, ptákům pod oblohou, broukům i zvěři,
i větříku, který čechrá jejich vlásky,
aby se milovali odvážně i vítězně,
až přijde slavná chvíle jejich lásky.
Živote-otče, tebe vzývám i vyzývám:
Dej! – a ty dáš,
protože ty jsi moc i sláva.
21