IX. PÍSEŇ MATKY.

Lila B. Nováková

IX.
PÍSEŇ MATKY.
Země je připravena, semeno přebráno, v tmavé, vlhké brázdy hledí slunce, procházející se bleděmodrou oblohou. Kraj protkán je zelení loňské setby. Mužové připjali své rozsívky a nastupují v brázdy. Děti jdou před nimi a zpívají si. Skřivani od oblohy jim odpovídají. Všichni zpívají, mužové i ženy i děti jejich. Vybrané, plodné zrno padá v brázdy. Vzejde a dá novou žeň. Živote-otče, tak jako probouzíš zrno v brázdě, probuď i naše krásné, odvážné, statečné děti, dej jim růst a zrát na slunci, aby byli dobrými bratry i sestrami sobě, ptákům pod oblohou, broukům i zvěři, i větříku, který čechrá jejich vlásky, aby se milovali odvážně i vítězně, až přijde slavná chvíle jejich lásky. Živote-otče, tebe vzývám i vyzývám: Dej! – a ty dáš, protože ty jsi moc i sláva. 21
Básně v knize Květy odlehlého údolí:
  1. I. LÁSKO...
  2. II. PÍSEŇ PANNY.
  3. III. PŘIŠLA JSEM K TOBĚ.
  4. IV. DAL JSI MI RŮŽI.
  5. V. DNES NE, MILÁČKU...
  6. VI. NELÍBÁM OTROCKY TVOJE DLANĚ.
  7. VII. PÍSEŇ ŽENY.
  8. VIII. VÍŠ, TEHDY...
  9. IX. PÍSEŇ MATKY.
  10. X. NETUŠÍŠ,
  11. XI. MILENČE, KTERÝ MNE NEZNÁŠ...
  12. XII. JSOU JASNĚ ZELENÉ...
  13. XIII. POLIBKY, POLIBKY...
  14. XIV. CELÝM SVĚTEM JSEM PROŠLA.
  15. XV. CHTĚLA BYCH UMŘÍT TÉ CHVÍLE...
  16. XVI. TOBĚ BYLO ZIMA...
  17. XVII. VE TMĚ.
  18. XVIII. VZPOMÍNÁM SI,
  19. XIX. PODZIMNÍ VĚTRY,
  20. XX. DUŠE MOJE, DUŠE MOJE...