X. NETUŠÍŠ,

Lila B. Nováková

X.
NETUŠÍŠ,
jak jsem vděčna malé, hnědooké dívce... Byla tma. Leželi jste tiše. Ale viděla jsem křižující se plameny. A pak jste se objali. A říkal jsi jí sladká slůvka, poletovala jako lupeny rozpadlých květů, polosežehlé – a usedala na její skráně, a jejich vůně táhla až ke mně. Tak nemluvíváš ke mně. Snad sladčeji ještě, ale jinak. Kolikerým vidmem září tvoje duše! – Chvěla se, spalujíc se pokorně. – A říkala jsem si tichounce: Děťátka moje, děťátka moje. A tehdy jsem poznala, jakým jsi ty, miláčku, vzácným květem života. A za to jsem vděčna malé, hnědooké dívce. 22
Básně v knize Květy odlehlého údolí:
  1. I. LÁSKO...
  2. II. PÍSEŇ PANNY.
  3. III. PŘIŠLA JSEM K TOBĚ.
  4. IV. DAL JSI MI RŮŽI.
  5. V. DNES NE, MILÁČKU...
  6. VI. NELÍBÁM OTROCKY TVOJE DLANĚ.
  7. VII. PÍSEŇ ŽENY.
  8. VIII. VÍŠ, TEHDY...
  9. IX. PÍSEŇ MATKY.
  10. X. NETUŠÍŠ,
  11. XI. MILENČE, KTERÝ MNE NEZNÁŠ...
  12. XII. JSOU JASNĚ ZELENÉ...
  13. XIII. POLIBKY, POLIBKY...
  14. XIV. CELÝM SVĚTEM JSEM PROŠLA.
  15. XV. CHTĚLA BYCH UMŘÍT TÉ CHVÍLE...
  16. XVI. TOBĚ BYLO ZIMA...
  17. XVII. VE TMĚ.
  18. XVIII. VZPOMÍNÁM SI,
  19. XIX. PODZIMNÍ VĚTRY,
  20. XX. DUŠE MOJE, DUŠE MOJE...