VIII. VÍŠ, TEHDY...

Lila B. Nováková

VIII.
VÍŠ, TEHDY...
Řekla jsem ti, že ono snad přijde. Zachvěl jsi se až snad v kořenech bytosti, a pak sesunul jsi se dolů a líbal moje tělo. Ležela jsem tiše a v očích stály mi slzy. Řekl jsi: požehnaný plod života tvého. A klečel jsi u mých kolenou. A znovu jsi mne líbal. Pak jsi vstal a políbil jsi mne na ústa a řekl jsi vítězně, nadlidsky: Zatím jen já ti budu nosit jeho polibky. Moje slzy skanuly. A my oba byli jsme svati. 20
Básně v knize Květy odlehlého údolí:
  1. I. LÁSKO...
  2. II. PÍSEŇ PANNY.
  3. III. PŘIŠLA JSEM K TOBĚ.
  4. IV. DAL JSI MI RŮŽI.
  5. V. DNES NE, MILÁČKU...
  6. VI. NELÍBÁM OTROCKY TVOJE DLANĚ.
  7. VII. PÍSEŇ ŽENY.
  8. VIII. VÍŠ, TEHDY...
  9. IX. PÍSEŇ MATKY.
  10. X. NETUŠÍŠ,
  11. XI. MILENČE, KTERÝ MNE NEZNÁŠ...
  12. XII. JSOU JASNĚ ZELENÉ...
  13. XIII. POLIBKY, POLIBKY...
  14. XIV. CELÝM SVĚTEM JSEM PROŠLA.
  15. XV. CHTĚLA BYCH UMŘÍT TÉ CHVÍLE...
  16. XVI. TOBĚ BYLO ZIMA...
  17. XVII. VE TMĚ.
  18. XVIII. VZPOMÍNÁM SI,
  19. XIX. PODZIMNÍ VĚTRY,
  20. XX. DUŠE MOJE, DUŠE MOJE...