STARÁ PANNA SI ZPÍVÁ.

Lila B. Nováková

STARÁ PANNA SI ZPÍVÁ.
Spěl měsíc oblohou, jak vášní štvaná žena a v mráčky halil se, jak ona do svých vlasů, jak ona chvěl se, bledl ve svém jasu. Spěl měsíc oblohou a sný svit lil na ni. Já k němu v touze rozpínala ruce a štvána, vášně stápěla se v muce. Ó dobře vím to, luna že je ženou! I ona marně ruce rozepíná, však ňadra mrtva, náruč její siná. 60 Při svitu měsíce zřím nahé její tělo: ač ňadra mrtva, tajnou vášní planou a v žilách cítí rozkoš nepoznanou. Ty hvězdo mrtvá, oblij září sinou! v dnech tvého svitu život hárá ve mně, ty k ňadrům mrtvým tiskneš hlavu jemně. Má hvězdo mrtvá, za tvých bílých nocí ty hvězdy čítám, jež v tvé záři blednou, když rozepneš k nim náruč svoji lednou!

Kniha Nad její drahou zachmuřenou... (1912)
Autor Lila Bubelová