Píseň o veselosti
psaná Karlu Maškovi a přátelům z Klubu Mladých.
Konce budiž nemoci,
která krev nám střebala –
místo smutků falešných
ať zní píseň veselá!
Vracíme se životu,
kdos nás sved’ a zničit chtěl,
teď jsme ušli zkáze zlé,
mládí zpěv nám nedozněl.
Byť byl sebe horší svět,
my se chceme přece smát,
dovedem si z plných plic
rozpustile zazpívat.
A Vy, druhu sladký, milý,
veďte ten náš rušný sbor,
by se smály celé Čechy,
jako jeden velký chór!
22
Hlavu hrdě vzpřímenou
kostrbatým životem
tančme běd a smutků řad
lehkonohým valčíkem.
Třeba by nám o krk šlo,
vtip je lékem nejlepším –
nemáš práva, poeto,
jsi-li mlád, být plačtivým.
Víme, že je život zlý,
bolesť bude v duši rýt,
v smíchu však a ve víně
dovedem’ ji utopit.
A Vy, druhu sladký, milý,
veďte ten náš bujný sbor,
by se smály celé Čechy
jako jeden velký chór!
Zítra zase s úsměvem
k práci své se vrátíme
co nám káže povinnosť,
každý věrně splníme.
Přijde-li pak nepřítel,
stisknem pevně k hrudi hruď,
padneme-li, padne též
útočník, buď to kdo buď.
23
Krev a láska pojí nás,
bratry sobe zůstanem’
v práci, v boji, v radosti
číši žití dopijem’!
A Vy, druhu sladký, milý,
veďte ten náš jarý sbor,
by se smály celé Čechy
jako jeden velký chór!
24