Píseň o veselosti

Píseň o veselosti psaná Karlu Maškovi a přátelům z Klubu Mladých.
Konce budiž nemoci, která krev nám střebala – místo smutků falešných ať zní píseň veselá! Vracíme se životu, kdos nás sved’ a zničit chtěl, teď jsme ušli zkáze zlé, mládí zpěv nám nedozněl. Byť byl sebe horší svět, my se chceme přece smát, dovedem si z plných plic rozpustile zazpívat. A Vy, druhu sladký, milý, veďte ten náš rušný sbor, by se smály celé Čechy, jako jeden velký chór! 22 Hlavu hrdě vzpřímenou kostrbatým životem tančme běd a smutků řad lehkonohým valčíkem. Třeba by nám o krk šlo, vtip je lékem nejlepším – nemáš práva, poeto, jsi-li mlád, být plačtivým. Víme, že je život zlý, bolesť bude v duši rýt, v smíchu však a ve víně dovedem’ ji utopit. A Vy, druhu sladký, milý, veďte ten náš bujný sbor, by se smály celé Čechy jako jeden velký chór! Zítra zase s úsměvem k práci své se vrátíme co nám káže povinnosť, každý věrně splníme. Přijde-li pak nepřítel, stisknem pevně k hrudi hruď, padneme-li, padne též útočník, buď to kdo buď. 23 Krev a láska pojí nás, bratry sobe zůstanem’ v práci, v boji, v radosti číši žití dopijem’! A Vy, druhu sladký, milý, veďte ten náš jarý sbor, by se smály celé Čechy jako jeden velký chór! 24