Podzimní.

Milan Fučík

Podzimní.
Dřív jsem vždycky býval smuten, když mi Léto umíralo, sžloutlé listí létlo k zemi takým dlouhým, smutným tempem, když už Jeseň plášť si brala, mlhami nás častovala. Tobě, Slunce, dík jsem vzdával za ten mnohý zlatý západ – když to všecko, pří vší kráse, bylo přec jen rozloučením... Divno. Dnes mám teplo v duši. Léto dávno odletělo, listí padá jako deštěm, se strniště mrazně fouká, mlhy dusí, vše se mračí – mně je ale v duši sladkosladko, slunce už tak slabě svítí – mně však po něm nestýská se. Bože, vždyť je tolik záře, ve tvých očích, Iselino, ve tvých tvářích kvetou růže 48 jako v léta slunné slávě, úsměv tvůj tak sladce svítí jak ty astry na tvých ňadrech. A ta velká, tichá rozkoš, když jdem sami v skrytou alej, po kobercích listí jdeme, vstříc se chvějí slední květy, slunce zář se plesně směje prořídlými haluzemi, a když sníme o svém štěstí, je tak teplo, sladko v duši... * Už zas slyším: Kamaráde, co to zpíváš. Zapomněl’s užuž, kterak slavně přísahal jsi vysokému Umění? Odpovídám: Kamaráde, možná je, že přísahal jsem. Ale jsem jen prostý člověk, jemuž v srdci písně kvetou, z srdce tryská umění. A když je v něm tolik lásky, když se máme tolik rádi – bratře, mě už nenapravíš...! 49
Básně v knize Cantus firmus:
  1. ***
  2. „In noctibus extollite manus vestras...“
  3. Štěstí.
  4. List příteli.
  5. Píseň o veselosti
  6. Z naší doby.
  7. Modlitba.
  8. ***
  9. Motiv z jatek.
  10. Jen soucit ne...
  11. Píseň feministů.
  12. O posledních věcech člověka.
  13. Vím, že nejsi nejkrásnější z žen, ale promne jsi jedinou, milovanou, nejkrásnější ženou.
  14. Jarní vyjížďka.
  15. Písničky. I.
  16. II.
  17. III.
  18. IV.
  19. V.
  20. Podzimní.
  21. Čtyřlístek.
  22. Sen.
  23. Píseň o velikém budoucím štěstí.
  24. Melancholická chvilka.
  25. Můj štít.