Píseň o velikém budoucím štěstí.

Milan Fučík

Píseň o velikém budoucím štěstí.
Když dívám se vám do očí, ó duše mojí sestro, mé síly ve mně rostou, všechny lepší vzněty, a radost stoupá velká v závitech mé duše, krev proudí bujněji a prudčej bije srdce a sladké chvění cítím pronikat svou bytosť. U vašich sedím nohou, v oči se vám dívám, a tichou zpívám píseň, vroucí, svatou píseň o velkém štěstí budoucím, jež dá nám život, o krásném jarním dnu, kdy přijmu rozechvěný dar sladký z vašich loktů vítězně a pyšně, květ, který z naší krve vzejde požehnaný... S tou písní a s tím snem jdu klidně žití rmutem, jdu, šťasten svojí prací v slunci naši lásky, vstříc k nejslavnější chvíli rozkvetení růží, kdy v drahé vaší tváři vzplane růměn matky... Bez květu nezajde náš lidský život krátký a dáme lidstvu rádi, co nám láska podá v tom synu našem – dobré lidské srdce...! 54