III.

Milan Fučík

III.
Já plakal včera usedavě – a nemůže se někdo smát –: Já plakal štěstím na Tvých ňadrech a zapláču si zase rád. Ty hladila’s mi rukou čelo a: Neplač, hochu,... říkala’s. A já jsem pohléd’ v Tvoje oči, v nich nebe zřel – a plakal zas. A tys mi jemně zdvihla hlavu, já rty své ku Tvým přiblížil... V polibku ohni oschly slzy, než rty jsem odtrh’ – večer byl. Já plakal včera usedavě – a nesmí se mi nikdo smát –: Já plakal štěstím na Tvých ňadrech a zapláču si zase rád...! 45