IV.

Milan Fučík

IV.
Vždyť je teprv lásky ráno, její slunce v zoři plane, ještě tolik nezlíbáno – kdo ví, co se ještě stane! – Umřeme snad v mládí květu, v náručí ti zhasnu tiše... Nežli ty bys dechla v posled, bolestí bych umřel spíše... Bože, teď o smrti mluvit, kolik je tu nerozumu: rty jsme teprv zulíbali, krček tvůj a s čela dumu. Co však skryto rtu i oku, k čemu ještě dojde k všemu, až se budem líbat déle, až už bude k polednímu – teď je teprv lásky ráno, její slunce v zoři plane, ještě tolik nezlíbáno – kdo ví, co se ještě stane! 46

Kniha Cantus firmus (1899)
Autor Milan Fučík