IV.

Milan Fučík

Vždyť je teprv lásky ráno, její slunce v zoři plane, ještě tolik nezlíbáno – kdo ví, co se ještě stane! – Umřeme snad v mládí květu, v náručí ti zhasnu tiše... Nežli ty bys dechla v posled, bolestí bych umřel spíše... Bože, teď o smrti mluvit, kolik je tu nerozumu: rty jsme teprv zulíbali, krček tvůj a s čela dumu. Co však skryto rtu i oku, k čemu ještě dojde k všemu, až se budem líbat déle, až už bude k polednímu – teď je teprv lásky ráno, její slunce v zoři plane, ještě tolik nezlíbáno – kdo ví, co se ještě stane!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

441. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  2. Se skrání mých již věnec spad. (Ervín Špindler)
  3. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  4. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Hrozno! (Adolf Heyduk)
  6. Mám-li tě rád... (Josef Pachmayer)
  7. SLOKY. (František Kvapil)
  8. ROZLOUČENÍ. (Adolf Brabec)
  9. Bez. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)