ŠÍRÁ HANÁ...
SíráŠírá Haná,
vlasti mého dětství požehnaná.
Do nedohledna se vlní kadeř klasných stvolů.
Rovina je tichá, hebká, jak dlaň bez mozolů.
Po ní v dlouhých akkordech se vlní píseň táhlá.táhlá,
jak by kantůrkova ruka ve klavesy sáhla,
ve vesském když kostele za svátečního odpoledne
v tichých proudech slunce ku varhanům sedne.
Morava své lokte v šírých polích rozevírá líně,
voda její divného si něco šeptá v rákosiny stíně.
Nekonečná rovino, mé nekonečné touhy matko,
na tebe teď vzpomínám a je mi smutně sladko.
Teskně zadumaná melodie vesských varhan měkce plyne.
HanaHaná moje nekonečná, – tu je všecko, všecko,všecko jiné...
15