ŠÍRÁ HANÁ...

Lila Nováková

ŠÍRÁ HANÁ...
SíráŠírá Haná, vlasti mého dětství požehnaná. Do nedohledna se vlní kadeř klasných stvolů. Rovina je tichá, hebká, jak dlaň bez mozolů. Po ní v dlouhých akkordech se vlní píseň táhlá.táhlá, jak by kantůrkova ruka ve klavesy sáhla, ve vesském když kostele za svátečního odpoledne v tichých proudech slunce ku varhanům sedne. Morava své lokte v šírých polích rozevírá líně, voda její divného si něco šeptá v rákosiny stíně. Nekonečná rovino, mé nekonečné touhy matko, na tebe teď vzpomínám a je mi smutně sladko. Teskně zadumaná melodie vesských varhan měkce plyne. HanaHaná moje nekonečná, – tu je všecko, všecko,všecko jiné... 15