NA CHVÍLI MIMO SVĚT...

NA CHVÍLI MIMO SVĚT...
Mužství, tobě zpívám píseň svého duchovního milování... Přítelkyně mojí duše: ano, tak to šeptávají jakási imaginární ústa. Srdce, rozesetá po světě, miluji vás, miluji vás. Jsi krásný. Nevím, jaké máš oči, vlasy, jaký profil, vím jen, že máš dětské oči, dětská ústa a vděčné ruce. A vím, že jsi hluboce pokorný. Jsi krásný. Umíš trpět. Máš duši opojenou, prozářenou, provoněnou bolestí. Jsi krásný, proto dovedl jsi přijít, třeba ve snu, a říci: Přítelkyně mojí duše... Teď to tedy vím. To bylo nejkrásnější vyznání lásky v mém životě. Věděla jsem o tobě, netušila jsem ale, jak hluboko je tvoje duše dotčena mnou. Smutné své, ubohé, bezmocné, pokorné mužské ruce vztahuješ ke mně, 107 líbám je vší vroucností a cítím, jak síla, jako nová míza, počíná jimi prouditi. Nikdy mne neurazíš, neponížíš, nepokálíš přítelkyně svojí duše. Nikdy, nikdy. Protože jsi veliký trpící, protože moje bolesti trháš s keře mého pokornou rukou, jako hrozny nalité, a tvoje smutné, žádostivé rety ctí v nich svůj pokrm nejvyšší. Nikdy, nikdy mne neurazíš, protože ctíš nekonečně sám sebe. A já jsem přítelkyní tvojí duše. Nikdy ti toho vyznání nezapomenu. Sotva jsem dosud věděla, že vskutku jsi. Že nejsi jen mou touhou smutnou. Myslila jsem, – víš? – že máš hrubou duši, hrubé, smyslné, rvavé ruce, žádostivé ruce, vtíravé rety a jazyk. Že máš bezohledné nohy, které nehledí, kam šlapou. Že máš tupou, nekonečně tupou duši, která nikdy nechápe mých bolestí, mého zamyšlení, mých křehkých, bůhví kam zahleděných touh. Že jsi sobcem, že žiješ jen sám sebou, a jen když zvíře se vzbudí, přicházíš, 108 žádáš proň oběť krve. A pak odcházíš, abys kupčil, smlouval, úředničil, ruce si poskvrňoval olejem strojů, mrzutě svoje úlohy opravoval, lidi soudil a obhajoval před lidskými soudy... Nevěřila jsem v nic z toho, po čem jsem toužila. Přišel jsi proto, že tě hluboce bolela moje nevíra? Přítelkyně mojí duše... Tys tedy tušil moje touhy? Tys trpěl tím, že já se jim musela posmívat? Sladký, krásný... Můj sladký, můj krásný, bezejmenný... a díky ti za to, že bezejmenný. Mohu tě volat vždy jménem, které právě ti dá moje touha. Sladký, krásný, bolestný, trpící, tušící, hledající, věřící... jaká sladká jména, těžká jako hrozny, vonná jako lilie, zvučící, jako hudební nástroj, pokorná, jako vztažené ruce. A přece zase prázdná proti rozkoši chvíle, kdy v duši zastaví se čas, mizí prostor, všechno utichá a tvoje duše přissává se k mojí rety nevášnivými, čistými, prosebnými, modlícími se, rety, za nimiž je také ticho, zastavení se času, myšlenek. 109 Ta nejkrásnější, nejsladší slova pronáší chvíle sama: přítelkyně mojí duše... Před tebou není tajemství a ty sám nejsi tajemným. Sám všechno odhaluješ ve mně a ničeho mi neskrýváš ve svém nitru. Dva květy na jednom stvolu, v jednom pel, ve druhém semeno. Oba obráceny k témuž slunci, živeny touž zemí. Ty můj, ty můj, ty můj....můj... přijde jaro, kdy plod života tvého a mého vzejde z téže země, zkypřené a vyživené naším lidstvím. Plod života našeho – píseň, která naplní prostor. 110 V KNÍŽCE JSOU TYTO VERŠE:
Písně a nálady:
Píseň odvahy6 Byl konec ledna7 Únor8 Vůně9 Lalala, lalala10 Déšť11 Oves12 Co bolestí13 Letní podvečer14 Šírá Haná15 Oh, malý pohár dejte mi!16 Mlčení17 Na kole času18 Obláčky18 Viděla jsem20 Vlak21 Na starý motiv22 Podzimní motivy I.22 II.24 III.25 IV.26
111 Andante27 Jednou cestou29 Poslední vůle31 Tvoje dvě písničky32
Z denníku.
I.33 II.34 III.35 IV.36 V.37 VI.39 VII.40
Verše, které se nechtějí líbit:
Kramáři43 V poslední večer karnevalu45 Je básník48 Odměřují, počítají49 Listy ze žaláře I.52 II.54 Pod slovanskou lipou56 Dav57 Odpusťte60 Co nenávidím61
První žatva:
Když se zemí mluvím67
112 Sonet o mojí duši70 Ty moje sladká přítelkyně71 Milenci73 Ó, matko!74 Il ego76 Amen78 Je krása lidské duše79 Nad Bangem80 Svojí mámě. I.81 II.84 Smutná modlitba86 Samota89 Za Tolstým92 Za Husem95 O. V. Gzovské97 Nové zvony98 Náš vzdor100 1914–1915102 Proč vydávám tuto knížku103
Epilog ne knihy, ale básníkova dneška:
Na chvíli mimo svět107
[113] Od téže spisovatelky vyšlo u podepsaného nakladatelství:
CESTOU. Verše 1905–1910. Cena 2 K.
NAD JEJÍ DRAHOU ZACHMUŘENOU... Cena 2 K.
KVĚTY ODLEHLÉHO ÚDOLÍ. Modlitby ku plameni. Cena 90 hal.
VATRA NA HORÁCH. Lyrické intermezzo. Cena K 1.50.
Nakladatelství ANTONÍNA REISE, Král. Vyšehrad.
E: av; 2007 [114]